> Zahraniční turné

> Napsali o nás

> Fotografie

> Diskografie

> Zvukové ukázky

> Video ukázky

Vlastní vyhledávání

NAPSALI O NÁS

Reporty - Bobby McFerrin

Když jsem si před vánoci dělal seznam umělců, které bych chtěl někdy vidět na vlastní oči, figurovalo na první příčce jméno Bobby McFerrin. Zanedlouho jsem se dověděl, že se má v květnu 2008 objevit v Praze na koncertu. Neváhal jsem a hned koupil lístky, které mizely rychlostí zvuku. Čekání uběhlo jako voda a přiblížil se den, kdy nejen já uvidím naživo člověka, který je mi blízký hudebně i povahově…

Pro neznalé: Bobby McFerrin je v široké společnosti známý jako autor hitu "Don't Worry Be Happy". Zasvěcení vědí, že sklidil úspěch na poli jazzové hudby i jako dirigent v hudbě klasické (dirigoval téměř všechny známé orchestry na světě a ukázal lidem i jiným dirigentům nový pohled na klasickou hudbu). Jeho hlasový rozsah zahrnuje více než čtyři oktávy. Dokáže zpívat, i když se nadechuje. Pokud zpívá nějakou skladbu, zvládá zpívat melodii i rytmický a basový podklad zároveň. Přes všechna ocenění (kolem deseti cen Grammy) zůstává skromným člověkem, kterého nejvíce těší radost z hudby, kterou předává posluchačům i hostům s ním vystupujícím.

Před Kongresovým centrem defilovala vskutku různorodá směs fanoušků. Od vážených profesorů v oblecích po dreadaté "baťůžkáře". Někteří se vydali na koncert jako na společenskou událost (možná i v domnění, že uslyší Bobbyho nejslavnější píseň "Don't Worry Be Happy", kterou paradoxně nikdy naživo nepředvedl), aby mohli říct, že tam byli. Jiní věděli, na co jdou. Navíc Česká televize do programu zařadila opakování pořadů s Bobbym, ať už se jednalo o dokument "Beyond Words" nebo o záznamy vystoupení, mimo jiné z Jazz festivalu v Montrealu.

Začalo se téměř na minutu přesně v půl osmé. Sál potemněl a na podium přišel nenápadný člověk s obrovským charisma. Uklonil se, pozdravil jak diváky před sebou, tak VIP diváky sedící na pódiu na ním. První skladbou začal plnit sny všech fanoušků. Vokálně naprosto perfektní projev způsobil, že v Kongresovém sále by bylo slyšet spadnout špendlík na zem. Druhá skladba byla jazzovější a rytmičtějšího charakteru. Už při ní byla vidět radost na obličeji účinkujícího. Slovo bavič se dnes používá spíše v hanlivých souvislostech, ale lepší výraz jsem nedokázal nalézt. Třetí skladbě aplaudovali zasvěcení potleskem, protože již ve vokální předehře v ní poznali jeden z hitů – "Drive" z alba "Simple Pleasures" (které obsahuje i zmiňovaný hit "Don't Worry Be Happy"). I "manipulace" se dnes bere jako něco negativního, ale když je směřována dobrým směrem, stojí to za to. Bobby měl publikum doslova omotané kolem prstu. Jakmile chtělo začít tleskat v době, kdy se to nehodilo, naznačil jim, že je ještě čas a všichni jako jeden poslechli.

Překvapením byl klarinetový kvartet CLARINET FACTORY, který Bobby doprovodil svým hlasem. Z jeho strany se jednalo o čistou improvizaci. Kvartet měl skladbu dopředu danou, ale prezentace působila spíše jako podařený jam. Na všech byla opět a nikoliv naposled patrná radost z hraní.

Další rozpoznatelnou skladbou byl beatlesácký "Blackbird" z alba "Voice". Dokonalou práci s publikem předvedl McFerrin v improvizaci "Bwee-Dop", kdy se publikum rozdělil na dvě půlky, které tato slova zpívaly stále dokola a na "Dop" byla jedna z nich o několik tónů výše a druhá o několik tónů níže, přičemž je Bobby pravidelně střídal (zachyceno to je jak v dokumentu "Beyond Words", tak v záznamech montrealského vystoupení či na DVD "Spontaneous Inventions").

Zazněla i improvizace "The Jump" s dětskými nápěvy, které na nejedné tváři vyvolaly úsměv. Mohlo se zajít ještě dále? Ano.

Skákací piáno. Jak Bobby skákal, tak diváci zpívali. Pokud jste někde viděli hračku vypadající jako klávesy, na které se hraje tak, že člověk skáče po jednotlivých klapkách, tak to bylo přesně ono – jen s mnohočetným chorálem.

Tradiční "Ave Maria" (Gounod/Bach), kdy Bobby zpíval podklad a lidé melodii. Zde mám podezření, že vypomohli vyškolení sboristé z řad diváků, či mezi diváky usazený sbor BONI PUERI, avšak nijak to dojem z této nádherné melodie nekazilo, naopak. Dan Bárta si střihnul jednu improvizaci a ukázal se jako téměř rovnocenný partner a Bobby se u jejich improvizace velmi bavil.

Aby zapojil jednotlivé diváky, šel mezi ně a namátkou zkoušel, jak dotyčný vyzvaný umí udržet rytmickou melodii, do které Bobby opět improvizoval. "Tančíme s Bobbym", tak by se dala nazvat další část vystoupení. Okolo sedmi dobrovolníků se sešlo na podiu, aby každý zatančil podle Bobbyho hlasu. Někteří tančili tak profesionálně, až to vypadalo jako nacvičené číslo, ale byly zde i tanečnice, které vypadaly, že opravdu přišly z publika. Nakonec tančili na podiu všichni.

Posledním hostem večera byl chlapecký pěvecký sbor BONI PUERI, kde si Bobby nejprve každého otestoval zvlášť, aby pak s nimi mohl vytvářet vokální exhibice. Nato se zpěvem rozloučil a už se pouze klaněl. Lidé si žádali přídavek, ale on neustoupil. Ony po dvou hodinách neustálého zpívání člověku hlasivky pomalu odchází. Ovace ve stoje a mnohaminutový potlesk byl Bobbymu zajisté velkou odměnou za skvěle odvedený pěvecký výkon, který po celou dobu nesmírně bavil.

Vrcholy koncertu – “Ave Maria“, africké nápěvy a dokonale znějící arabský nápěv (s rovným podkladem, dlouhý unisono chór) vzbuzující stání chlupů na rukou.

Mluvilo se minimálně. Protože tady mluvila hudba a ta nezná jazykové bariéry. Jednoduché nápěvy původem z Afriky, Orientu i klasického repertoáru těšily každého. Kdo zde byl, potkával po skončení v Kongresovém centru samé lidi s blaženým úsměvem na tváři. Tohle se prostě musí vidět naživo. Jedinečný zážitek. Koncert roku.

Juano Cedro Scaramanga - www.abysszine.com (16. 5. 2008)