> Zahraniční turné

> Napsali o nás

> Fotografie

> Diskografie

> Zvukové ukázky

> Video ukázky

Vlastní vyhledávání

NAPSALI O NÁS

McFerrin rozezpíval Prahu

Spíše než vystoupením by se dal čtvrteční večer držitele Grammy Bobbyho McFerrina nazvat zábavným workshopem.

PRAHA Ať jsou alba hudebníka Bobbyho McFerrina sebelepší, největším zážitkem je vidět a slyšet ho naživo.

Na začátku koncertu se Bobby McFerrin bez jediného slova usadil na židli a během poklidné, na místě vymyšlené skladby, se jakoby rozezpívával. Postupně zapojoval různé polohy kouzelného hlasu a vyprodaný sál Kongresového centra v naprostém tichu pozoroval, s jakou lehkostí proplouvá svým čtyřoktávovým rozsahem.

Když už v druhé písni nasadil svižnější tempo, měl více energie než rocková kapela. Rytmické poklepávání hrudníku zdůrazňuje v jeho zpěvu puls, což okamžitě zabralo na diváky. Z publika se začaly ozývat výkřiky nadšení a krátké potlesky při vrcholech skladeb.

Téměř veškerá hudba byla improvizovaná a bez jakéhokoli textu. Jedinými skladbami, které mohl divák identifikovat, byla původní Drive, beatlesovký Blackbird a Bachova, respektive Gounodova Ave Maria. Tu zpěvák uvedl velmi vážně slovy: „Let’s sing some Bach,“ což působilo poměrně legračně.

Pro spolupráci si zpěvák přizval také uznávané tváře české hudební scény. Jako první si s ním zajamovalo klarinetové kvarteto s názvem Clarinet Factory. Vyhledávané těleso experimentující s klasikou i jazzem si pohrávalo s minimalistickými motivy, k nimž se McFerrin brzy připojil s vlastními nápady.

Společný zpěv i tanec Dalším hostem byl Dan Bárta. Na pohled z něho byla cítit pokora i lehká nervozita. Jeho improvizace, ať už podvědomě nebo cíleně, byla zprvu až příliš „mcferrinovská“, ovšem jakmile se rytmus a melodie ve společném duetu ustálily, popustil uzdu své jazzové fantazii. Posledním hostem byl chlapecký sbor Boni Pueri, s členy ve věku přibližně od deseti do dvaceti let. Na rozdíl od Bárty byli někteří z nich nervózní nejen na pohled, ale i podle hlasu. McFerrin, též uznávaný jako dirigent, je ale rychle uklidnil, a po pár minutách všichni „sloužili“ jeho záměrům.

Závěrem jejich patnácti minut slávy se zpěvák pustil do „souboje“ o zazpívání co nejvyššího tónu s nejmenším chlapcem sboru. Tam, kde už McFerrin téměř nestačil, se jeho soupeř pohyboval s naprostou jistotou a sklidil za to uznalý potlesk. Z důvodu velkého zájmu o vstupenky byl přidán další koncert, na němž naše končiny reprezentovaly hlavně ženy: duo violoncellistek Tara Fuki, temperamentní Ridina Ahmedová a opět sbor Boni Pueri.

Lidé v hledišti dostali později možnost předvést se ještě jednou, tentokrát však ne pěvecky, ale tanečně. Šest dobrovolníků postupně vytvářelo vlastní bláznivé kreace, reagující na zpěvákův improvizovaný hudební podkres.

Bobbyho McFerrina činí prvotřídním umělcem vysoká úroveň všeho, co dělá. Je lehké si toho nevšimnout, ale vše od drobností (kupříkladu napodobování svistu ptačích křídel a lupnutí za krkem) až po schopnost zručně dirigovat i nezkušené zpěváky by rozhodně každá popová hvězda nezvládla.

Pražský koncert nebyl pouze vynikající show, ale rozhodně splnil i očekávání hudebních fajnšmekrů.

HODNOCENÍ LN ***** Bobby McFerrin
15. a 16. května 2008 Kongresové centrum Praha

Jan Mazura - Lidové noviny (17. 5. 2008)