> Zahraniční turné

> Napsali o nás

> Fotografie

> Diskografie

> Zvukové ukázky

> Video ukázky

Vlastní vyhledávání

NAPSALI O NÁS

Sbor zpíval vnukům císaře

Královéhradecký chlapecký sbor Boni pueri má za sebou čtvrté úspěšné turné po Japonsku

Hradec Králové - Kdyby se na okamžik neroztrhla hustá mlha nad Londýnem, strávili by Štědrý den na letišti Heathrow. Právě 24. prosince se královéhradecký chlapecký sbor Boni pueri vrátil ze čtvrtého velkého turné po Japonsku, k němuž poprvé přibyly i dva obří sály v Hong-Kongu.

Pro těleso, které nyní prožívá pětadvacátou sezonu, je Japonsko vždy ohromnou událostí, jeho renomé potvrzují i výlohy v tokijských obchodech s cédéčky, kde vedle plakátů nechybělo ani album sboru. Enormní přípravy, neboť jak říká sbormistr Pavel Horák, Japonci nic neodpustí, vystřídal sukces - jekot fanynek, bezpočet rozdaných podpisů a pózování pro fotografy i ovace vstoje. „Vystupovali jsme na známých místech, kde jsou kluci skoro už jako doma, ale zažili jsme i několik překvapení. Třeba ve zcela vyprodaném Hyogo Performing Arts Center, nové hale s dokonalou akustikou pro tři tisíce šest set lidí. Kluci proběhli všech šest pater a říkali, že je plno do posledního místa. Před takovým kotlem jsme ještě nikdy nezpívali. To byl jeden z největších muzikantských zážitků,“ říká Pavel Horák.

Druhé překvapení čekalo sbor v moderní tokijské St. Mary's Cathedral, kde se - na přání architekta - nesmí fotografovat a kde je zapovězen klavír. Chlapci tedy zpívali za doprovodu varhan, ovšem pořadatelé je nepustili na kůr, takže od pódia pod oltářem k nástroji to bylo sto padesát metrů. „To bylo nesmírně těžké, ale tam jsme zažili potlesk vstoje, což v Japonsku nebývá příliš zvykem,“ uvádí Horák, který na tomto vystoupení ubral z „populáru“ a s Boni pueri uvedl vážné duchovní věci, Zelenkova Responsoria či Missu Adventus Petra Ebena.

Japonský repertoár byl standardní, Japonci neradi mění dobré a zavedené, vedle duchovních skladeb chlapci uváděli evropskou hudbu, lidové písně a populární písně. A na přání pořadatelů přibylo více české muziky.

Japonky zkrásněly

V Hirošimě zpívali sto metrů od místa, nad nímž vybuchla atomová puma, a na školních koncertech v Yokohama Eiwa Gakuin a Takinogawa Joshi Gakuen v Shizuoce zažili stejně jako v minulosti „puerománii“. „To byla řacha! Tam si to kluci užili se vším všudy. V sále sedělo na tisíc holek v jejich věku, pak se dobývaly do šatny, chtěly podpis a fotky. Museli jsme kluky zamykat,“ usmívá se sbormistr.

Na soukromé univerzitě, kam jezdí hrát i Česká filharmonie, usedl v publiku vzácný host - japonská císařovna s princem a princeznou. „Když přijížděli, nikdo se z bezpečnostních důvodů nesměl dívat z okna, nikdo nesměl vědět, kde v publiku sedí. My to věděli, tak jsme nenápadně sledovali, jak reagují. Po koncertě jsme od nich dostali poděkování a pozdrav. Pořadatelé měli z toho vystoupení největší strach, protože pro ně je císařská rodina božstvem,“ vysvětluje Horák.

Když chlapci nezpívali nebo neseděli v letadle do dalšího města, užívali si počítačových her i japonské kuchyně. Viděli pagody, chrámy i zlatou sochu Budhy v Kyotu i obří obchodní střediska šest pater pod zemí. „Zjistili jsme, že svébytnost tradiční japonské kultury v Tokiu zvolna mizí a že americký styl válcuje vše původní. V rádiu neslyšíte japonskou muziku, ale skoro to samé co u nás. Potěšující ale je, že Japonky nesmírně zkrásněly, mají vkus i šarm, možná větší než Evropanky,“ říká sbormistr.

Nedochvilní Číňané

Japonsko je pro Boni pueri důvěrně známé, Hong-Kong však byl pro zpěváky bílým místem. V Yuen Long Theatre a Tsuen Wan Town Hall zpívali poprvé. „Vůbec jsme nevěděli, co můžeme čekat. V osm večer jsme měli začít koncert, ale v sále nebyla ještě ani noha. Zatrnulo nám, ale pak přišli pořadatelé, jestli už můžou pouštět do sálu. Hongkongské publikum je oproti japonskému spontánnější a uvolněnější,“ uvádí Horák, jehož v Hong-Kong nadchl chrám tisíce Buddhů. „Číňané si s dochvilností příliš hlavu nelámou, zatímco Crux Fidelis zněl do poloprázdného sálu, při Panis Angelicus už bylo plno. Tuto drobnost jsme publiku snadno odpustili, protože nám vše vynahradilo závěrečnýmaplausem, který nechal i tu nejdivočejší japonskou střední školu daleko za sebou. Po koncertě na nás příznivci trpělivě počkali a opět nastalo známé rozdávání podpisů a vizitek a záplava dotazů, kdy se vrátíme,“ uvádí tenorista Adam Špina.

Jen jeden zpěvák byl po návratu smutný. Kapesné utratil hned třetí den za samurajské meče, a aby o ně nepřišel, nezabalil je do zavazadla a chtěl si je vzít do letadla. Bezpečnostní kontroly na letištích jsou však přísné, musel nastoupit bez nich a meče skončily v koši.

Petr Mareček - MF DNES (22. 1. 2008)