> Zahraniční turné

> Napsali o nás

> Fotografie

> Diskografie

> Zvukové ukázky

> Video ukázky

Vlastní vyhledávání

NAPSALI O NÁS

Boni pueri mi úplně změnili život

KANAĎANKA V HRADCI. Sbormistryně a zpěvačka Jennifer C. Beynonová už rok spolupracuje s královéhradeckým chlapeckým sborem Boni pueri, pro který s tenory a basy získala diváckou i odbornou cenu na festivalu v Montreux.

Hradec Králové - Aby člověk vážil cestu z Kanady do Hradce Králové, musí v tom být buď láska nebo výborná práce. Nebo obojí, důkazem je sbormistryně Jennifer C. Beynon. Půvabná Kanaďanka působí od loňského září jako hlavní hlasová poradkyně a sbormistryně mužské složky Boni pueri a nejstaršího ročníku školy chlapeckého sborového zpěvu Bonifantes.

Kdy Boni pueri viděla poprvé? „Vůbec poprvé v roce 2002 na setkání chlapeckých a mužských sborů AmericaFest v kampusu univerzity St. John’s v Minnesotě. Festivalu se účastnila celá řada renomovaných chlapeckých sborů, ať už to byly American Boychoir, nebo Riga Dom Boys Choir z Lotyšska. Na většinu z toho už si skoro vůbec nevzpomínám, po čase mi všechna vystoupení splývají. Přesto si zcela určitě vybavuji, jak jsem poprvé slyšela Boni pueri. Byla jsem ohromena jejich disciplínou, hudebností, pěveckou technikou a vlastně celým jejich vystoupením. Každý z těch kluků zpíval ze srdce! Sborů s takovou dokonalostí je jako šafránu. Nejzajímavějším zážitkem, který se mi z toho koncertu vybavuje, byla jejich schopnost oslovit a zaujmout nejenom hudební odborníky, ale i normální posluchače. Když jsem odjížděla z festivalu, všude jsem říkala, že Boni pueri jsou jedním z nejlepších sborů na světě,“ říká kanadská sbormistryně.

* Proč jste se rozhodla pro stálou spolupráci?

Na AmericaFestu v roce 2002 jsem se poprvé potkala se svým nynějším snoubencem, sbormistrem Boni pueri Jakubem Martincem. Poté jsme se znovu setkali na začátku roku 2005, kdy jsem spolupracovala na kanadské části jejich turné po státech Severní Ameriky a o měsíc později jsem měla možnost sbor vidět i na koncertech v Kalifornii a Arizoně. Netrvalo to dlouho a můj život se úplně změnil. Po velkém přemýšlení a mnoha debatách jsem se rozhodla opustit kariéru, kterou jsem si do té doby budovala v Kanadě, a přestěhovala se do České republiky. Nejen abych mohla být se svým budoucím manželem, ale rozhodla také nabídka pracovat v Boni pueri a na Karlově univerzitě v Praze. Jinak bych se asi těžko rozhodovala. Jsem zvědavá, co mi přinese budoucnost.

* V čem spočívá spolupráce se sborem?

Během uplynulého roku jsem učila hlasovou výchovu u všech chlapců v obou koncertních skupinách. Pracovala jsem s dospívajícími chlapci v období mutace, byla jsem sbormistryní nejstaršího přípravného oddělení Bonifantes a začala jsem pracovat i s mužským sborem, který tvoří mladí tenoři a basy.

* Sbormistr musí být i citlivý psycholog. Která vlastnost je pro tuto funkci nejdůležitější?

Aby byl člověk dobrým sbormistrem, musí být výborný muzikant, muzikolog, zpěvák, dirigent, rádce, psycholog, badatel, byznysmen, učitel a motivátor. Dalo by se najít spousta vlastností, přesto, úplně tou nejdůležitější je trpělivost, protože za každou dovedností jsou stovky hodin přemýšlení, variací a představivosti jak mladé muzikanty zaujmout a přivést ke správnému cíli.

* Východní Evropa je sborovým zpěvem proslulá. Jak je to v Kanadě?

Nenapadá mě, čím by Kanada byla známější než hokejem nebo javorovým sirupem. I když je pravda, že je to mnohonárodnostní země, kde se potkávají lidé ze všech koutů světa a kde každá komunita má své vlastní zvyky a speciality. Například Mennonité jsou známí sborovým zpěvem a hudbou, italská komunita má úžasnou pizzu a česká komunita vyniká nejen knedlíky a pivem, ale třeba i tvrdou pracovní morálkou. Ale zpět ke sborovému zpěvu, ten je v Kanadě opravdu hodně rozšířen. Jeho úroveň je velmi vysoká a spousta našich sborů pravidelně vyhrává mezinárodní soutěže. Existují tam dva profesionální sbory, mnoho dětských, chlapeckých či dívčích a bezpočet církevních nebo školních sborů. V Torontu také působí prestižní chlapecká sborová škola St. Michael's Choir School, kde jsem působila před odchodem do České republiky.

* Sborový zpěv bývá pokládán za konzervativní žánr. Boni pueri jej však prolamují moderní dramaturgií i vystupováním. Co lze ještě ve sboru zlepšit?

Interakce s publikem je pro každého umělce naprosto neodmyslitelná a podstatná. A právě crossover, tedy mísení žánrů a moderní dramaturgie je jednou z cest jak se stát přístupný co nejširší veřejnosti. Západní vážná hudba byla během mnoha staletí své historie velmi populární, mnohem populárnější, než je v současnosti. Aby ji dnes člověk mohl plně pochopit, musel by se vrátit v čase a přizpůsobit se lidem a době, kdy vznikala. Pochopit a ocenit ty nejryzejší kousky z vážné hudby vyžaduje nejvyšší úroveň hudebního vzdělání. Tato hrstka edukovaných hudebníků by však stěží zaplnila Sazka Arénu, stejně tak, jako bych si já určitě nešla na přednášku o nějakém novém matematickém vzorci. Je proto naprosto pochopitelné, když se člověk snaží výběrem repertoáru oslovit co nejširší publikum. Čím víc budete unikátní, kreativní a netradiční, tím úspěšnější můžete být.

* Máte ráda českou hudbu?

Z českých skladatelů mám ráda Dvořáka a Mahlera. Před několika lety jsem také v Torontu viděla Janáčkovu operu Její pastorkyňa. S Dvořákem jsem se setkala už v dětství, když jsem hrála na housle, jednou z mých nejoblíbenějších skladeb totiž byla Humoreska. Mnoho zpěváků a zpěvaček v Severní Americe se raději nepouští do českých skladeb kvůli jazyku. Tolik souhlásek v řadě za sebou je úplně zastraší! Musím se přiznat, že já sama jsem víc o české hudbě až do loňského roku nevěděla. Na univerzitách v Severní Americe, kde jsem studovala, se o českých skladatelích moc nevyučuje. A tak mám teď možnost do české hudby pronikat a objevovat ji. Ráda také poslouchám pop, co žiju v Čechách, oblíbila jsem si řadu českých rádií a líbí se mi i spousta českých písniček.

* Před časem jste se sborem na 42. Montreux Choral Festivalu ve Švýcarsku získala diváckou trofej. Co to pro vás znamená?

Jsem moc hrdá na všechny tenory a basy z mužského sboru, kteří byli ve Švýcarsku. Vůbec jsem nečekala, že bychom po tak krátkém čase mohli vyhrát cenu v Montreux. Ještě teď jsem trochu šokovaná z naší drzosti. Prvním úspěchem jsme si nasadili laťku hodně vysoko. A divácká cena z Montreux je obrovskou poctou.

* Čím měříte úspěch?

V životě jsem si stanovila tři cíle: být šťastná, být nejlepší člověk, jak jen můžu být, a pomáhat ostatním a motivovat je k co nejlepším výsledkům. Hudba a zpěv jsou mou vášní, hybnou silou, která mi pomáhá ke štěstí. Když se mi podaří dosáhnout těchto tří cílů, pak budu mít v životě úspěch.

* Pocházíte z hudební rodiny?

Moje rodina je celá velmi hudební. Babička byla učitelkou a klavíristkou, spoustu let doprovázela na klavír v kinech němé filmy, dědeček byl zpěvák, skvělý basista. Můj otec je profesionální trumpetista a dirigent, moje matka je sbormistryní chlapeckého a mužského sboru Amabile Boys Choir a zároveň proděkankou hudební fakulty postgraduálních studií na University of Western Ontario. Bratr je středoškolským učitelem hudby, snad jen u mladší sestry dopadlo jablko od stromu nejdál. Věnuje se totiž atletice, ale k hudbě má také dobrý vztah, zpívá a hraje na klavír. Občas je to jako za trest mít tak silné hudební kořeny, protože máte neustále za zády kritika. Ale většinou je to spíše výhoda.

* Překvapilo vás či naopak zklamalo něco v Hradci Králové?

Život v České republice byl obrovskou změnou. Největším soupeřem je pro mě zatím jazyk. Například skoro rok mi trvalo, než jsem pochopila, že Praha, Prahy, Prahou a Praze je jedno jediné slovo. Každodenní komunikace je pro mě hodně složitá a trochu mi chybí kanadská rodina a přátelé. Přesto jsem tady v Hradci potkala spoustu úžasných lidí, kteří mi i přes jazykovou bariéru pomáhají a stali se mou rodinou daleko od domova. Hradec Králové je nádherné město a jsem šťastná, že mohu být jeho malou součástí.

Jennifer C. Beynon

Kanadská sbormistryně a zpěvačka spolupracuje s hradeckým chlapeckým sborem Boni pueri od září 2005. Od mládí se věnovala sólovému i sborovému zpěvu. Vystudovala obory hudební umění a učitelství na univerzitách v Torontu a Vancouveru. Několik let spolupracovala jako sbormistryně s kanadským chlapeckým a mužským sborem Amabile a vyučovala na soukromé škole St. Michael’s Choir School v Torontu. V dubnu se se sborem zúčastnila významné soutěže pěveckých sborů Montreux Choral Festival, kde získala cenu publika Prix du Public a ocenění poroty Excellent avec félicitations du Jury. Počátkem května vystupovala jako hostující sbormistryně během turné St. Michael‘s Choir School na Floridě.

Petr Mareček - MF DNES (19. 6. 2006)