> Zahraniční turné

> Napsali o nás

> Fotografie

> Diskografie

> Zvukové ukázky

> Video ukázky

Vlastní vyhledávání

NAPSALI O NÁS

Od Ave Maria po divoký Dulaman

Chválit chlapecký sbor Boni pueri, který zvedá ze sedadel Japonce i Newyorčany, je nošení Gočára do Hradce. Ale Hradec Králové je zvláštní město, které o svých klenotech dobře ví, a to mu bohužel mnohdy pohříchu stačí.

Kdo v sobotu viděl v hradecké Městské hudební síni Jarní koncert přípravného oddělení Bonifantes a tenorů a basů, kteří se chystají na festival v Montreux, měl jistě po každé skladbě chuť pískat jako na bigbítu a chápal mladé Japonky, které neváhají s fanouškovskou zarputilostí cestovat z Tokia až do Hradce.

Boni pueri s půvabnou kanadskou sbormistryní Jennifer Beynon umí udělat show, ovšem její efekt není vnější, je třeba v neokázale moderní dramaturgii od 16. do 20. století, v níž jsou gregoriánská Ave Maria, Purcellův Sound the Trumpet, hybné židovské písně, velebné Hovlandovo Laudate Dominum i moderní díla šamanská Tshotsholoza Henryho Lecka, jež už má blíž k Peteru Gabrielovi než ke klasice, či divoký Dulaman Michaela McGlynna. Vrcholem pak mohl být skotský tradicionál Loch Lomond, jenž aranžérka Katie Morgan Bart s hravostí „rozbila“, aniž by porušila skvostnou lidovou melodii pro tenor. Zpěváci, starší i ti devítiletí, mají to, co lze nazvat interpretační inteligencí. Vědí, co zpívají, a je-li za vší lehkostí a samozřejmostí drill, na jevišti po něm není ani stopa. Každý zpívá „za všechny“, sóla působí, jako by si je rozdělili podle chuti v šatně.

Boni pueri v několika písních řeknou o vnímání vážné muziky víc, než pluky vznosně ofrakovaných krasoduchů „od klasiky“. A ještě z každého, kdo je slyší poprvé, si udělají fanouška.

Petr Mareček - MF DNES (3. 4. 2006)