> Zahraniční turné

> Napsali o nás

> Fotografie

> Diskografie

> Zvukové ukázky

> Video ukázky

Vlastní vyhledávání

NAPSALI O NÁS

Asi neexistuje žánr, který bych ještě netočil

Pavel Sonda v královéhradeckém studiu Past už hostil Dana Bártu, Františka Černého, rockery i symfoniky

Hradec Králové - I ti největší pódioví „sígři“ zkrotnou, ocitnou-li se poprvé v profesionálním studiu. Platilo to v pionýrských dobách českého bigbítu, platí to i dnes. Mít doma vlastní aparaturu, k níž by - když přijde nápad - usedli třeba i v županu, je snem snad každého muzikanta. Pavel Sonda si ho splnil, jeho studio Past v Březhradu u Hradce Králové funguje už patnáct let.

Královéhradecký hudebník v něm nahrával snad všechny myslitelné žánry od komorní a varhanní muziky přes První českomoravskou nezávislou hudební společnost (nynější Čechomor), folkové Kantory a Dana Bártu s Alicí až po romský Točkolotoč a brutální rockery z Rakouska. První ještě vinylové elpíčko se v Pasti nahrávalo koncem roku 1990.

Studio pro sebe

Pavel Sonda dělal muziku od roku 1969. „Od roku 1979 jsme natáčeli v rozhlase s profesionály a ve velmi slušných podmínkách. Problém byl, že tam jsme za určitý čas museli odevzdat určité kvantum muziky. Frekvence byla čtyřhodinová a za dvě jste musel odevzdat dvě skladby, to znamenalo velký pres i stres. To se táhlo až do roku 1989,“ říká muzikant, který o vlastním studiu přemýšlel už před listopadovým převratem. Tehdy byla v republice velká soukromá studia jen dvě - Petr Janda měl Propast a Martin Kratochvíl Budíkov. V Hradci vlastnil malé zařízení skladatel Draku Jiří Vyšohlíd.

„Chtěl jsem si točit muziku sám a bez časového omezení. Původně jsem chtěl studio pro sebe, ale všechno se zvrtlo. Nejdřív se na mě obraceli kamarádi, pak se to rozkřiklo a začali jsme točit na komerční bázi. Myslel jsem, že to bude vedlejší záležitost, spíše jen záliba, ale nešlo to sladit s mou prací v Českém rozhlase, studio mi zabralo veškerý čas,“ vypráví Sonda.

Snad každý, kdo měl kapelu, chtěl po roce 1989 desku. „Tehdy bylo zakázek hrozně moc a skoro jsme se dostávali do stádia jako v někdejším rozhlasovém studiu. Bylo to však dobré v tom, že se studio mělo za co zařídit, vydělalo si na sebe i za cenu toho, že jsem tu trávil i 250 hodin měsíčně,“ říká Pavel Sonda.

Ohňostroje i Dověcnosti

Dnes platí Past za jedno z největších studií v Královéhradeckém kraji - a s největšími možnostmi. „Můžu tu samozřejmě točil rock, pop i country, ale také komorní muziku s více nástroji, filharmonii, swingový orchestr i menší pěvecké sbory,“ podotýká Sonda.

Každé studio má svou síň slávy, která mu drží renomé. Kdo prošel Pastí? „Těch osobností, kterých si vážím, tu prošlo moc, nerad bych na někoho zapomněl. V Hradci se dělaly tři velké ohňostroje, které připravoval Dan Fikejz. Vokální party a mluvené vstupy se dělaly u mě, při nich tu byli Lucie Bílá, Josef Somr, Miroslav Etzler, zpěvák Roman Dragoun, sbor Boni pueri i slavný operní barytonista Vladimír Chmelo. Vážím si toho, že jsem s nimi mohl pracovat, hodně jsem se z jejich přístupu naučil,“ říká Sonda a potvrzuje známou pravdu, že čím větší persona, tím skromnější a pracovitější člověk. Jiří Stivín v Pasti nahrával barokní koncerty s varhaníkem Václavem Uhlířem a František Černý, zpěvák Čechomoru, když nahrával dodnes nedoceněné album svého svitavského Povijanu, ve studiu dokonce měsíc bydlel. Také Dověcnosti, debutová deska Českomoravské hudební společnosti, kterou Černý založil s kapelníkem Jiřím Břenkem, vznikala v Pasti. Z rockerů kromě Dana Bárty u Sondy točily kapely Tortharry, kultovní Piráti 44, Čertůf punk, Divokej Bill, Chocholate Jesus, Epiphania či Na východ od ráje. Jedna z cen tradičního festivalu Broumovská kytara je sleva na nahrávání právě v Pasti.

Z folkového ranku se tu ocitly skupiny Trdlo, Pohoda, Pročne, Dělová koule i Nadoraz. Chvíli se v Pasti dělaly reklamy i dabing. „Hlavní však vždycky byla muzika,“ podotýká Sonda.

Rachot z Rakouska

K ní patří i scénická hudba Vladimíra Franze či Dana Fikejze pro Klicperovo divadlo či pražské Vinohrady. Hradecký skladatel Jiří Doubek v Pasti točil podklady pro pražský muzikál Faust.

Ve studiu měl elektronické varhany suplující kostelní zvuk, cemballo i harfu. „Vážím si také spolupráce s Jaroslavem Krčkem, ikonou všech hudebních režisérů. S ním pracovat, to je obrovská škola,“ říká Sonda. Jeho zařízení je mobilní, proto mohl třeba v Třebechovicích pod Orebem nahrávat Mozartovo Requiem živě.

Studio si vyhlédli i Rakušané z tvrdých kapel Darside, Endocrane či Inquisition, neboť doma by prý pro svůj „extratvrdý“ žánr nenašli povolané zvukaře. „Přijeli na čtrnáct dní, ubytovali se v hotýlku, vypnuli telefony a celou dobu žili jen muzikou. Byla to neuvěřitelně koncentrovaná práce,“ vzpomíná Sonda, jenž nedávno přemýšlel, který žánr ještě netočil. „Byl to opravdu kvíz! Vždyť se tu dělaly revivaly, doom metal, crossover i hardcore, folklor i folkrock. Zbývala tedy dechovka, myslel jsem, že ji nikdy točit nebudu. A loni jsem dělal živé cédéčko hradecké Posádkové hudby, která hraje i vážnou muziku, filmové pochody i swing s Karlem Hálou! Teď mě poprvé v životě čeká haus, zlomil mě k tomu jeden dýdžej,“ usmívá se muzikant a producent.

Díky svému studiu mohl Pavel Sonda pečlivě rekonstruovat historické nahrávky Stínů, Nemluvňat, The Mavis, Veteránů, The Sonors, The Sextons, Bondy Boys a Fantomu, které vydal na albu Východočeský big-beat 1963 - 1971. Po desce následovala i Sondova kniha Z historie východočeského rocku: 60. léta - Příběhy beatových skupin.

Petr Mareček - MF DNES (23. 1. 2006)