> Zahraniční turné

> Napsali o nás

> Fotografie

> Diskografie

> Zvukové ukázky

> Video ukázky

Vlastní vyhledávání

NAPSALI O NÁS

Triton: Studio v tichém lůně venkova

Ve studiu Josefa Zámečníka točili Jaromír Nohavica, Boni pueri, Terne Čhave i drsní punkeři

Horní Černůtky - Polistopadový kvas s Havlovým heslem o pravdě a lásce překypoval ideály a iluzemi, mnohým dnes zůstaly jen ideály. Rockovým muzikantům už nepřekážela nenáviděná šedivá saka Jakešových kulturtrégrů, hudebních vydavatelství bylo skoro jako trafik. Jedno z nich v roce 1994 založil hradecký muzikant Josef Zámečník, když chtěl pomoci zdejší bigbítové scéně. Pružná ediční činnost se však neobešla bez nahrávacího studia. To Zámečníkovo se jmenuje Triton a letos slaví deset let. Nahrávali v něm Terne Čhave, Vyhoukaná sowa, Jaromír Nohavica či Muziga.

Jednapadesátiletý muzikant založil na střední škole studentský bigbít Pilous, kapela si název vypůjčila z povídek Šimka a Grossmanna. Prošel Spirálou, krátce i akustickým Blues G, který nasměroval k nové vlně, a nakonec známou Genesí, s níž sjezdil pražské rockfesty i Vokalízu. Dnes, když vstane od mixážního pultu, hraje pro radost v revivalu Carlose Santany.

„Nikdo to nedělá, myslím, že ani v Evropě. Santana ale hraje dodnes, takže nám dost konkuruje,“ usmívá se Zámečník, pro něhož jsou latiny Black Magic Women, Oye Como Va či Samba Pa Ti vpravdě srdeční záležitostí. Také svému revivalu připravil album.

Dobrý nápad: vydavatelství

Když se ohlédne zpět, přiznává, že asi jinak než ve studiu skončit nemohl. „Když jsme kdysi natáčeli v Českém rozhlase, byl to svátek a zároveň utrpení. Měli jsme krásný pocit, že je to do rádia, ale nevěděli, jak na to. Vždycky z toho byl kompromis, naše výkony nám připadaly mizerné. Byli jsme tam cizí, proto teď rád nabízím domácké prostředí,“ říká muzikant. Jeho polistopadové vydavatelství však netrvalo dlouho, prý navzdory dobrému nápadu - jak sám říká - byl pomalý a hloupý.

„Tenkrát se vyrojila spousta kapel, ale velká vydavatelství o ně neměla zájem. Rádia byla vstřícná, tak jsem si řekl, že tam mladé kapely dostanu. Začínal jsem s Vyhoukanou sowou. Hrozně se mi líbili, tak jsem jim vydal kazetu, myslím, že ty písničky dodnes obstojí. Pak přišly výběry Rock East Bohemia, které ve své době splnily účel: kapely měly písničky na CD a mohly je hrát v rádiu. Dnes už to nemá smysl, každý si může desku nahrát sám,“ vypráví Zámečník, který stačil vydat devětatřicet titulů, mezi nimiž jsou kapely Kaluže, Indian Tat, Wentil, One Brain či Pročne.

Terne Čhave, Kaluže a další

Studio Triton založil v suterénu hradeckého činžáku, před třemi lety ho přestěhoval na venkov do Horních Černůtek nedaleko Sadové. Nahrává tam scénickou hudbu pro divadlo Jesličky, loutkáře i ochotníky. První album u něj natočili romští Terne Čhave, svou první profilovou desku v Tritonu pořídil „gróf“ cikánského písničkářství Ján Ačo Slepčík.

„Dělat s Terne Čhave je vždycky zážitek, i když největší radost dávají na koncertech. Studio je baví jen chvilku, když něco nejde, začnou být neklidní, těžko se soustředí. Jsou velmi pocitoví, když mají odezvu publika, jsou skvělí, když však mají něco opakovat popáté či podesáté, navzdory velké profesionalitě začnou říkat To už lepší nebude! a jdou na cigaretu,“ říká Zámečník.

Nejdéle v Tritonu točila desku skupina Kaluže - rok. „Nejkratší nahrávání jsem zažil v roce 1997. V sobotu dopoledne přijela kapela s jedním kufrem a s troskami bicích. Musel jsem jim půjčit ostatní nástroje, za odpoledne desku nahráli, protože už v neděli na koncertě ji chtěli prodávat,“ vzpomíná Zámečník.

Nohavica: Grónská písnička

Nejexotičtějším hostem byla čínská zpěvačka Feng Jün Song, nejkomornějším Vladimír Čáp a nejtvrdším brutální hard core formace Everyday H8. Když už jsme u „nej“, patrně nejslavnějšími byli zpěvák Noid, Boni pueri a Jaromír Nohavica. „Obrovský profesionál a velmi příjemný člověk. Nahrával u mě song pro loutkářku Hanu Voříškovou a její čtyřminutové představení pro jednoho diváka Grónská písnička. Dal si kávu a natočil v pohodě čtyři verze, z nichž každá byla výborná,“ říká hudebník.

Kapely přirozeně migrují po republice, za jinou studiovou atmosférou či zvukem, některé se však do Tritonu vrací. Každé studio má totiž specifickou atmosféru, která se chtěnechtě do nahrávky vloudí.
„Když jsem ještě měl studio v Hradci ve sklepě, moc dobře se v něm cítili punkeři. Byl tam hnusný strop, roury, bylo tam zvláštní temno. Teď se na venkově cítí dobře ti, kteří mají rádi dobrou náladu, lůno přírody, pohodu a klid. I když je pravda, že punkeři jezdí i do Horních Černůtek, ale musí si tam zatemnit asi trochu jinak,“ usmívá se Zámečník.

Petr Mareček - MF DNES (11. 6. 2005)