> Zahraniční turné

> Napsali o nás

> Fotografie

> Diskografie

> Zvukové ukázky

> Video ukázky

Vlastní vyhledávání

NAPSALI O NÁS

Boni Pueri si užívali Ameriky

Praha - Velký úspěch a četné zážitky si ze svého pátého turné po severoamerickém kontinentu přivezli členové renomovaného královéhradeckého chlapeckého sboru Boni Pueri. Během sedmi týdnů předvedli na 35 koncertech ve Spojených státech a v Kanadě evropskou klasiku i lidové písně. „Přijetí publikem bylo skvělé, měli jsme pořád vyprodáno. Některé sály přitom měly kapacitu dva tisíce míst," zdůrazňuje sbormistr Jakub Martinec.

Z 350členného sboru, v praxi rozděleného na dvě oddělení, cestovalo 28 kluků ve věku od devíti do devatenácti let. Výběr na taková turné je tudíž přísný. „Kluci během roku absolvují několik přezkoušení, přidělují se jim body, podle nichž sestavujeme žebříčky jako v tenise. Také musí výborně prospívat ve škole. Na zájezdy si berou s sebou učení, kterému věnují vždy dvě hodiny denně. E-mailem dostávají z domova pokyny od učitelů," vysvětluje sbormistr tvrdé podmínky. Sedm týdnů pryč od rodiny, to může být zvláště pro malé chlapce stresující. „Měli jsme tak nabitý program, že na stýskání nebyl čas. Kromě koncertů jsme se snažili vidět z Ameriky i Kanady, co se dalo. Navíc na webových stránkách kluci uveřejňovali své fotografie a psali si vzkazy s rodiči," říká Martinec. Zvládnout kázeň prý nebylo obtížné, kluci se učí samostatnosti. „Starali se o sebe navzájem. Nebáli jsme se nechat je chodit samotné třeba po Chicagu," zdůrazňuje Martinec.

Náročnost, ale i zábavnost zájezdu potvrzují i sami chlapci. „Pokud máte opravdu rád hudbu, zvládnete školu, vytvoříte skvělou partu. Pak je takové turné něco jako vysněné prázdniny," libuje si devatenáctiletý Karel Kincl. Ameriku si užíval také nejmladší účastník zájezdu, devítiletý Lukáš Zavřel. „Líbí se mi, že lítáme letadlem, a taky že občas bydlíme v rodinách. Mají sportovní auta, televizní hry a spoustu zmrzliny. A vidíme spoustu věcí, které známe jenom z filmu, třeba Niagarské vodopády nebo Disneyland. Máme fotky s Mickey Mousem a Kačerem Donaldem," vypočítává Lukáš.

Kluci se také leckdy poprvé setkávají s jinou kulturou a jinými zvyky. „Mohl bych jmenovat spoustu maličkostí, na které v Čechách nenarazíte buď vůbec, nebo jen čistou náhodou: třeba v supermarketu vám ochotně přenechají nákupní košík. Také publikum je jiné: Američané jsou spontánní a srdeční, pokud se jim něco líbí, dokážou to ocenit a nekoukají, jestli vedle nich sedí někdo, koho by mohl hlasitý jásot nebo potlesk vestoje pohoršit," říká Karel. Rozdílů si všiml i jeho malý kolega. „Koncerty byly normální jako ty v Čechách, jenom mi přišlo, že lidi víc tleskali a chodilo jich vždycky hodně," poznamenává Lukáš, jehož oblíbenou písní je francouzská Sur le pont d'Avignon. „Zpívám tam sólo," dodává.

Věra Drápelová - MF DNES (7. 3. 2005)