> Zahraniční turné

> Napsali o nás

> Fotografie

> Diskografie

> Zvukové ukázky

> Video ukázky

Vlastní vyhledávání

NAPSALI O NÁS

Skladatel Jan Jirásek slaví padesátiny

Rychnov nad Kněžnou - Říká o sobě, že sedí na dvou židlích - filmové muziky a soudobé vážné hudby. A na obou víc než úspěšně. Hudební skladatel Jan Jirásek, rodák z Rychnova nad Kněžnou, zítra slaví padesátiny.
"Z psychologického hlediska by mělo dojít k jakési první bilanci, je to samozřejmě určitý předěl. Zatím mi to však nedochází, zatím nemám čas a možnost se tím nějak zabývat," říká držitel dvou Českých lvů za hudbu ke Kytici a Nejasné zprávě o konci světa, u ní se o trofej dělí s Ondřejem Soukupem.
Díky těmto cenám vstoupilo skladatelovo jméno ve známost u širší veřejnosti, v zahraničí ho však vyslovovali s velkým respektem už dlouho před tím. Jan Jirásek měl totiž za sebou dokončení Lukášových pašijí, které Carl Orff převzal od Johanna Sebastiana Bacha a jejichž partitura během náletu na Berlín vzala za své, psal symfonickou skladbu pro pražské Fórum 2000 i kompozici pro fórum Rotterdam - kulturní město Evropy 2001. Přednášel hudební skladbu na amerických univerzitách, jeho skladby v Merkin Concert Hall v New Yorku zpívala vynikající sopranistka Carmen Peltonová. To je však jen zlomek z mezinárodních úspěchů, k nimž přispěly i hradecké sbory Jitro a Boni pueri.
"S Janem nás pojí dlouhá historie. Na počátku to byly krásné skladby pro malé kluky z přípravných oddělení. Po revoluci nám Jan napsal 'na míru' jedno z nejhezčích sborových děl Missa Propria, se kterou jsme slavili úspěchy všude ve světě. Také z toho vznikl první sborový videoklip Boni pueri. S Janovou hudbou jsme se potkávali také několikrát na Pražském jaru, třeba ve skladbě Private Message. Krásná byla i spolupráce při natáčení hudby k filmu Kytice, kde je jeho muzika malířským štětcem. Jeho díla mám moc rád, vždyť nesmazatelně patří mezi význačné české soudobé autory. Padesátka pro skladatele bývá počátkem velkého tvůrčího rozletu, takže se na jeho další krásné skladby těším," říká sbormistr Boni pueri Pavel Horák.
Sbormistr Jitra Jiří Skopal bere skladatele jako svého dvorního autora. "A nesmírně si ho vážím. Většinu skladeb mi Jan Jirásek také věnoval. Vše začalo kolem roku 1985, byly to Písničky hřejivých nálad, premiéra Dovádivých písniček v Rudolfinu, mnoho společných CD i báječných skladeb šitých na míru Jitru. Každá práce s Janem Jiráskem byla pro nás velmi příjemná a inspirující. Nejvíce mě svou hloubkou zaujala skladba Te laudamus. Je náročná, dává však velký prostor sbormistrovi i zpěvákovi a pro posluchače je zážitkem," říká Jiří Skopal a jeho slova dokládají skladbou vyvolané aplausy vstoje, což jinak nebývá v první polovině koncertu běžné.
Svou stopu nechal Jan Jirásek také v Českém rozhlase Hradec Králové, kam jej přivedl hudební redaktor Radovan Navara, otec nedavno zesnulé zpěvačky Zuzany Navarové. "Ten mu v 'zabydlení' v Hradci velmi pomohl, jak Honza nikdy nezapomene připomínat. Rychle jsme spolu našli společnou řeč jak ve 'velkých' tématech, tak hlavně, a to považuju v životě za nejdůležitější, v detailech," říká rozhlasový režisér Pavel Krejčí. Rozhlas tak vedle výborných skladatelů scénických hudeb pro rozhlasové hry, literární pásma a poezii Jiřího Štusáka a Jiřího Vyšohlída měl štěstí na další osobnost. "Jeho vzdělanost, jazyková vybavenost, znalost historie, vidění věcí v souvislostech, hledání nových hudebních postupů, kreativita, zkrátka talent mně při realizaci rozhlasových projektů vždy otevíraly nové cesty. Navíc jsme se při natáčení pokaždé báječně bavili," vzpomíná režisér. Ten s hudbou Jana Jiráska nedávno v hradeckém Klicperově divadle inscenoval Albeeho hru Tři velké ženy. Skladatelovu tvorbu i osobnost Jana Jiráska přesně charakterizoval hudební publicista a muzikant Zdeněk Berger: "Měl jsem tu čest a štěstí hráčsky se podílet na premiéře Jiráskovy skladby s galileovským názvem A přece se točí pro dva syntetizátory a velký orchestr. Autor byl zkouškám přítomen, spolupracoval s dirigentem a orchestru nic nedaroval. Byl to silný zážitek, a i když se velkých slov trochu bojím, musím přiznat, že při poslechu takovéto hudby mívám těžko definovatelný pocit jakéhosi vyššího řádu, který tu někde kolem nás a v nás je, ale svá tajemství neodhaluje zadarmo a každému. Jako by tóny už byly kdysi kýmsi určeny - a pak se čekalo na někoho, kdo se k nim prorve a zapíše je neomylně do partitury s jistotou, která vedla Heinricha Schliemanna na pahorek Hisarlik, kde objevil Tróju."
"Já zůstanu pořád jenom Janem Jiráskem - ať budu na chalupě v Uhřínově v Orlických horách, v Praze, v New Yorku nebo kdekoliv jinde. Dokážu jenom to, čeho jsem schopen. Myšlenky, jestli píšu doma pro hradecký sbor Boni Pueri, nebo v Americe pro Carmen Peltonovou, si nepřipouštím," přiznavá Jirásek, který bývá srovnáván se slavnými kolegy Arvo Pärtem a Hildegardou von Bingen.

Rozhovor s Janem Jiráskem přineseme v pondělí

Petr Mareček - MF DNES (8. 1. 2005)