> Zahraniční turné

> Napsali o nás

> Fotografie

> Diskografie

> Zvukové ukázky

> Video ukázky

Vlastní vyhledávání

NAPSALI O NÁS

Jaký byl rok 2004 v kultuře

Hradecké divadlo se opět stalo divadlem roku, Drak si drží vysoký standard

Ohlédnutí

Všechno je relativní. Čím měřit největší kulturní události v Hradeckém kraji v loňském roce? Subjektivním zážitkem či počtem návštěvníků oslněných hvězdným prachem, který se záhy může změnit v mour? Nebo naopak.
Naštěstí je v kraji několik jistot, které nemohou selhat. K nim patří hradecké Klicperovo divadlo a jeho mezinárodní festival Divadlo evropských regionů, ve světě ceněný Drak, hradecká přehlídka Jazz jde městem či kultovní a nezávislý Open Air Music Festival v Trutnově.
Klicperovo divadlo loni sklízelo ještě z roku předchozího: teatrologové a Nadace Alfréda Radoka jej pasovali - už po čtvrté - na divadlo roku, také lesk pěti Českých lvů za komedii Vladimíra Morávka Nuda v Brně na hradeckou scénu dopadl plným právem.
Bývalý umělecký šéf Morávek, byť jednou nohou už na odchodu, nastudoval Dürrenmattovu Návštěvu staré dámy, v níž alternují Soňa Červená a Pavla Tomicová. Ta září i jako Kecalova manželka ve veleúspěšné Prodané nevěstě. Sabinovou a Smetanovou zpěvohrou Morávek v Hradci započal seriál Národ v sobě, v němž „Češi mají být představeni jako občané oplývající ironií, sarkasmem a smutkem nad ránem“.
Klicperovo divadlo dokončilo rekonstrukci hlavní scény a nabízí z loňských premiér výtečnou komedii Williama Shakespera Konec dobrý, všechno dobré, Havlovo Vyrozumění či Albeeho Tři velké ženy. Kdo by se po vánočních svátcích cítil k zoufalství „upohádkován“, tomu spraví hlavu i žaludek krvavě i hravě hororové pásmo Arnošta Goldflama Pohádky pro zlobivé.
Desátý divadelní festival v červnu hostil 234 představení 136 souborů ze šestnácti zemí Evropy a šestapadesát tisíc diváků. Pokud v dramaturgii došlo k uměleckému propadu, rychle jej „zamázla“ poživačná atmosféra přehlídky i její noční koncerty. Klicperovo divadlo se kvůli opravám na podzim vrátilo ke studiovým scénám, pro něž připravilo zcela vyprodaný 1. český festival malých velkých divadel Čekání na Václava.
Na velkém festivalu měl a má velký podíl divadlo Drak. I slavná hradecká scéna, která relativizuje pojem divadlo pro děti, může sčítat „sukcesy“, k nimž patří veleúspěšné turné po Austrálii, řada režijních i hereckých cen z evropských festivalů i poslední premiéry. Jiří Vyšohlíd si troufl, byť s trochou technokratického chladu, na Hamleta jako na maňáskovou rakvičkárnu, Jakub Krofta nastudoval Hloupého Honzu s parodiemi popových hitů i odvážnou Zamilovanou Alenku, syrový muzikál z ulice. Jeho otec Josef Krofta se vrátil k Tylovu Strakonickému dudákovi, Začarované dudy jsou hravou hudební komedií se skvělými hereckými výkony a gagy. Zatímco se dům hradecké Filharmonie mění na moderní koncertní síň, orchestr v Roce české hudby složil mnoho poklon Antonínu Dvořákovi i dalším velikánům v mnoha sálech města a vydal na cédéčku Mou vlast i Slovanské tance. Hradec poprvé hostil dva festivaly sborového zpěvu, jeden pořádali „místní“, druhý Američané s Boni pueri.
Hradečtí cikánští jazzmani Terne Čhave vydali druhé album Kaj Džas - Kam jdeme. Odpověď je jasná: Do Evropy, kde se world music zvolna stává mainstreamem. Kontrastem k fúzím Terne Čhave je první profilové album romského veterána Jána Ačo Slepčíka, jeho hlas a kytaru zachytilo vydavatelství Amabile.
Z velkých koncertů zůstávají v paměti Kabáti na hradeckém letišti, kde dvacetitisícové publikum stvrdilo východní Čechy jako největší baštu fanoušků rokenrolových lidovkářů, opět probuzená Lucie s filharmoniky, Chinaski, Richard Müller, Jaromír Nohavica, Čechomor pod Kunětickou Horou či Petr Spálený, jehož ospalý témbr i obyčejné písně stále odolávají zubu času. V mnohých jistě aspiruje na „koncert roku“ recitál Mariána Vargy v Novém Bydžově, Hudba Praha či Karel Plíhal na trutnovském Bojišti a Zuzana Navarová a její Koa v hradeckém artovém biografu Centrál. V kategorii „hudební ostuda roku“ asi nic nepřekonalo předvolební jízdu Grossových a Janečkových hvězd v hradeckém Aldisu, po níž zůstala jen pachuť bohorovného pragmatismu a pokleslosti.
Takhle bychom mohli pokračovat dál, neboť koncertů, představení, festivalů i vydařených výstav se v roce 2004 uskutečnilo mnoho. Když jich bude tolik i letos, nemusí to vůbec být špatný rok.

Petr Mareček - MF DNES (3. 1. 2005)