> Zahraniční turné

> Napsali o nás

> Fotografie

> Diskografie

> Zvukové ukázky

> Video ukázky

Vlastní vyhledávání

NAPSALI O NÁS

Boni pueri hostili japonské děti

Hradec Králové - Hradecký pěvecký sbor Boni pueri navštívil v minulých letech dvakrát Japonsko, kde se setkal s mimořádně příznivým ohlasem a přátelským přijetím. Nyní se naopak hradečtí sboristé stali hostiteli japonských dětí.

Členové japonského sboru The Little Singers of Hyogo Inami se ubytovali v rodinách a měli možnost poznat český život zblízka. Včera opoledne se přišli podívat do ZŠ SNP, která má rozšířenou jazykovou výuku. Po vystoupení domácího školního sboru i hostů si děti prohlédly českou školu. Dalším zážitkem pro mladé Japonce bylo přijetí primátorem Otakarem Divíškem. Příští zastávkou mladých Japonců bude Vídeň. Boni pueri pojedou do Japonska koncem roku.

Zuzana Kiefmannová, 15 let, žákyně

Mým dnešním úkolem bylo provázet dvě japonská děvčata, šestnáctiletou a druhou o rok starší. Vodila jsem je po škole, ukázala jim školní hřiště, první třídu a všechno. Ony teda anglicky moc dobře neumějí, ale dorozumívaly jsme se nohama, rukama. Bavily jsme se i o osobních věcech, jestli mají domácí zvíře - jedna z nich měla psa, kam pojedou z Hradce... Bylo to velmi poučné, opravdu.

Michal Švorčík, 15 let, člen Boni pueri, žák

Bydlí u nás šestnáctiletý Japonec. Oni jsou všichni takoví stydliví a zdvořilí, co jim dáte na talíř, tak snědí. Mamka mu uvařila rýži, aby se cítil jako doma, a pak brambory a roládu, aby měl zase něco českého. Byl jsem se sborem v jejich zemi dvakrát, ta úroveň tam je nesrovnatelná, nemyslím tím jenom techniku, ale také mezilidské vztahy. Anglicky moc dobře neumějí, ale domluvíme se.

Martin Dimov, 15 let, žák

Bylo to trochu komplikované, protože jsem dostal na starost dvě menší holčičky. Bylo jim asi jedenáct a anglicky moc neuměly. Naštěstí se k nám připojila jedna dospělá Japonka a ta jim překládala do japonštiny. Zajímal je náš rozvrh hodin a byly nemile překvapeny, když viděly naše výtvarné práce, kdy jsme ohýbali listy knih a dělali z toho plastiky - u nich by si prý ke knize nikdo nedovolil.

Soňa Chaloupková, 15 let, žákyně

Já vůbec nevnímám rozdíly mezi rasami. Barvu pleti si ani neuvědomuji. Dnes jsem provázela dvě dívky, jedna se jmenuje Miu a druhá Nauko. Vyměnily jsme si adresy, doufám, že mi napíšou. Jsou všichni velmi přátelští. Zajímalo je třeba, co budeme mít dnes v jídelně k obědu. Snažila jsem se jim to vysvětlit, ale moc nerozuměli. Ale nezeptala jsem se jich, jakou hudbu poslouchají.

František Bárta, 14 let, žák

My, žáci osmých a devátých tříd, jsme dostali vžycky menší skupinku dětí. Já jsem si uvědomil, že konverzaci ještě nemám tolik procvičenou, trochu se ostýchám mluvit. Ale oni angličtinu také moc neznali, obzvláště ty menší děti. Vodili jsme je po škole, byli z ní dost překvapení. Mně vůbec nevadí, že jsou jiná rasa, ne že bych si to neuvědomoval, vypadají jinak, ale prostě mi to nevadí.

Katka Okrouhlická, 15 let, žákyně

Tenhle japonský sbor přivedl k nám do školy vlastně náš spolužák z Boni pueri. Ukazovali jsme si na mapě polohu našich zemí a pak jsme je vodili po škole. Byli překvapení, že jsme základka, mysleli si, že jsme nějaká vysoká škola. Ne pro vzhled budovy, ale udivil je způsob našeho vyučování. Ještě jsme se nezeptali, jak se to dělá u nich.

Zuzana Plocková - Hradecké noviny (31. 3. 2005)