> Zahraniční turné

> Napsali o nás

> Fotografie

> Diskografie

> Zvukové ukázky

> Video ukázky

Vlastní vyhledávání

NAPSALI O NÁS

Na festivalu se setkávají postižení se zdravými. Ku prospěchu všech

Reportáž

Obyvatele Mariánských Lázní letos přitáhlo na festival vystoupení Lucie Bílé

Mariánské Lázně - Klientky Ústavu sociální péče Mnichov žijí za zdmi nově rekonstruovaného kláštera. Právě ony byly hlavními aktérkami Festivalu porozumění, který se minulý týden uskutečnil v Mariánských Lázních. Stal několikadenní příležitostí vzájemného setkávání postižených a zdravých lidí při událostech zajímavých pro obě strany.
Zahájila bystřická Kajda
Už začátek festivalu na mariánskolázeňské kolonádě zalité sluncem přesvědčil mnohé návštěvníky, že si tentokráte vybrali správně. Dechový orchestr Kajda z Bystřice nad Úhlavou zahájil takřka profesionálně celou čtyřdenní akci.
Publikum bylo tvořeno především z postižených lidí a jejich přátel. Avšak někteří lázeňští hosté se nechali zlákat libými tóny, jak v podání chlapců z ústavu, tak později Dechového orchestru mladých.
"Festival i dílny, ať už hudební, výtvarná či divadelní, je především o setkávání a společné činnosti zdravých a postižených lidí," připomněl hlavní organizátor akce a zároveň pedagogický pracovník ústavu v Mnichově Josef Slowík.
Pondělní akce pokračovaly večer v Anglikánském kostele, kde se představily divadelní spolky ústavů, jak domovského Mnichova Mníšek, ÚSP Mariánská, tak zběšičtí Zvonci. Atmosféra byla nádherná a skutečná. Doktorskou pohádkou od Karla Čapka diváky pobavil Ústav sociální péče Zběšičky, další báchorkou přihrály úsměv na tvář holky a kluci z Mariánské. Muzikálovou formou se představila děvčata z Mníšku. Ta předvedla také velmi působivé černé divadlo.

Jak se malovalo a hrálo

Úterní ráno bylo ve znamení výtvarné dílny pod vedením vychovatelky Jany Koníčkové, "Vůbec nejde o malování na sklo, které se letos stalo hlavním tématem spíše náhodou. Důležité je sekání dětí ze škol a mentálně postižených lidí," řekla vychovatelka.
Dopolední dílny se zúčastnily převážně děti z prvních tříd mariánskolázeňských základních škol. Spontánnost, kterou v dětech vyvolala společná komunikace s dívkami a chlapci z ústavů, se pozorovala s radostí.
Den končil večerním koncertem v mnichovském kostele svatého Petra a Pavla. Žáci ZUŠ z Bečova nad Teplou, státní konzervatoře Jaroslava Ježka a dokonce i jedna z klientek společně se svými učiteli předvedli úžasný umělecký výkon. Atmosféru dolaďovalo prostředí barokního kostela.

Nadšené uvítání

Předposlední den festivalu ve znamení hudebních nástrojů a zpěvu v Anglikánské kapli, jsem se stala svědkem všedního dne v Ústavu sociální péče v Mnichově, kde mě všichni přivítali s otevřenou náručí. Z předchozích dnů jsem jasně viděla, že děvčata žijí běžný život jako každý z nás, ale na návštěvě u nich doma jsem se o všem přesvědčila osobně. Protože jsem z chodby slyšela nadšené volání: "Ivanko, my se těšíme na dovolenou." Podívala jsem se na oslovenou vychovatelku Ivanu Čamkovou s otazníky v očích: "Příští týden s děvčaty z mého oddílu odjíždíme na prázdniny do Plav u Liberce a ony už týden nemluví o ničem jiném," vysvětlila dobrou náladu dívek.
Dopoledne se děvčata obvykle účastní prací v dílnách, kde skutečně dovedně vyrábějí svíčky, ruční papír, košíky, vázy, šály, obrázky. Kromě toho, že vše se dá u nich běžně koupit velmi levně, jsou výrobky opravdu profesionální.
Po obědě se děvčata uchylují do odborné péče rehabilitační sestry Stanislavy Aubusové, jiné si doplňují vzdělání či zpívají s panem učitelem. Odpoledne se dívky věnovaly balení do Plav a přípravě na večerní vernisáž fotografií a křtu knihy Luboše Pecha v Anglikánské kapli.
Začátek vernisáže byl plánován na 18. hodinu. Moderátorka večera Bára Štěpánová, která už řadu let spolupracuje s mentálně postiženými lidmi, profesionálně uváděla podvečer plný smíchu, lásky, písní, poutavých a velmi působivých fotografií Luboše Pecha. Bára Štěpánová se postiženým lidem věnuje již pět let. Jednou za půl roku moderuje ve Františkových Lázních pořad Odpoledne s Bárou, kde se setkávají lidé z ústavů a předvádějí svůj um. "Před rokem jsem byla požádána, zda bych nemoderovala vernisáž v rámci Festivalu porozumění. S radostí jsem přijala a od té doby s Ústavem spolupracuji." prozradila Štěpánová.

Lucie Bílá vyprávěla o Moskvě

Poslední dnem Festivalu porozumění byl čtvrtek. Dopoledne bylo ve znamení divadelní dílny v Anglikánském kostele. Odpoledne herci předvedli své nacvičené představení na Kolonádě.
Ale hlavní součástí závěrečného dne bylo vyvrcholení v divadle, na které se nejen dívky, ale i obyvatelé Mariánských Lázní, těšili. Pozvání přijala popová zpěvačka Lucie Bílá, která se samozřejmě zřekla honoráře a předvedla, i přes značnou angínovou indispozici velmi profesionální výkon. Jako exkluzivní hosty si pozvala své kolegy, chlapecký sbor Boni Pueri, s nimiž zazpívala velmi působivé hudební kusy.
Emoce, které provázely její vystoupení, byly značně rozporuplné. Srdceryvné a láskyplně podané árie prokládala pro ní typickými humornými historkami. Poslední vystoupení absolvovala v Moskvě, tudíž zážitky z této cesty jenom hýřila.
Nelze pochopitelně opomenout její přirozené a laskavé chování k děvčatům a chlapcům z Ústavů, proto bych ráda podotkla: "To nebyla Osvaldová, ale skutečná Bílá."

Lucie Flajšmanová - MF DNES (24. 5. 2004)