> Zahraniční turné

> Napsali o nás

> Fotografie

> Diskografie

> Zvukové ukázky

> Video ukázky

Vlastní vyhledávání

NAPSALI O NÁS

Zpěvačka slavila narozeniny a je po uši namočená v Excaliburu

Lucie Bílá
První stovka padla na kapelu

Když se řekne Lucie Bílá, ani není moc co dodávat. Špičková česká zpěvačka sklízí jeden úspěch za druhým. Přesto, že je v jednom kole, našla si čas na rozhovor pro náš časopis.

Velikonoční svátky jsou pro mnohého z nás pohledem do tradic, pro jiného pak jeden volný den navíc. Jaký je váš vztah k těmto svátkům?
Na nějaký čas jsem zapomněla, že to může být den plný vzrušení a zábavy. Většinou jsem někde vystupovala a tak mi ten den splynul s ostatními. Ale od té doby, co mám syna, je to jako bych byla sama zase dítě. Těším se na koledy i na koledníky. Filípek bude chodit s dětmi po vsi
a já doma rozdávat vajíčka. Večer společně slavíme i mé narozeniny. Mám je sice 7. dubna, ale budu tou dobou v Paříži, tak se s rodinou sejdeme a budeme až do půlnoci jíst. Mňam.

Vytížený člověk jako vy, má jen málo času na zastavení či ohlédnutí, ale takový okamžik přijde snad na každého. Kdybyste měla odpovědět, co pro vás bylo nejdůležitější v posledním, dejme tomu půl roce, co by to bylo?
Určitě to bylo vánoční turné "Bílé Vánoce Lucie Bílé", které bylo tentokrát vážně dobře "propečené". Pak Silvestr v New Yorku, Slavíček, cena Tý Tý a bezvadné číslo 80 tisíc - což je počet prodaných nosičů mé nové desky. Taky Filípkovo první veřejné vystoupení na školním koncertě a každý den, kdy se něco hne na stavbě domu, který už příští léto bude hotový…

Protože je to rozhovor pro časopis GRAND business přejděme k penězům. Pamatujete si ještě na svůj první výdělek? Jaký byl, a co jste si za něj koupila?
Za první stokorunu (dostala jsem ji ve dvackách) jsem koupila pivo celý kapele a bedňákům a zbylo i na cigárka pro řidiče autobusu, který nás vozil po koncertech.

Investujete své peníze s "horkou hlavou" nebo si necháte poradit od odborníků?
Podle toho za co. Mám ráda šperky a tam dám na ročník jako u dobrého vína, ale i na lásku na první pohled. Jinak teď už víc přemýšlím nad dlaždičkami a unáším se nad krásnou podlahou z bambusového dřeva.
Bohužel zatím jen v plánech. Jestli jsem do něčeho až po uši namočená, tak je to divadlo Ta Fantastika a krásný muzikál Excalibur, ale hlavně dům, kterým si splním jeden z nej… snů.

Co důležitého vás v pracovní oblasti letos čeká?
Mám před sebou turné se Žofínským orchestrem, které končí v Moskvě,
v létě turné v Athénách a pak mám další turné na Slovensku s kapelou Diabolské husle, což je cikánská cimbálovka a kamarádi, se kterými se vždycky odvážu tak, že bych tancovala, což ale umím, jen když jsem
v tranzu (smích).

Jistě dostáváte hodně dárků, dokázal by vás někdo ještě něčím překvapit?
Na jednom z koncertů vánočního turné mi někdo přinesl košík Červené Karkulky. Byla v něm slivovice, prkýnko, nůž, salám, sádlo, krásné dřevěné obrázky, ručně vyřezávané, a taky utěrka a ubrousky - no prostě paráda. Měla jsem strašnou radost
a o to víc mi bylo líto, že jsem nemohla poděkovat. Ten človíček, co mě takhle potěšil se beze slova ztratil v davu.

Jaký hezký či milý dopis nebo mail vám v poslední době přišel?
Těch je spousta, ale asi nejvíc mě potěšila paní, která mi ve svých osmdesáti letech, poslala tak krásné vlastnoručně uháčkované dečky, že jsem je hned dala mezi poklady, které schovávám do nového domu. Připsala mi jen: "Za to, že jste…"
Děkuju!

Často se píše v souvislosti s Vámi o druhém děcku. Měla by to být holčička či spíše budoucí posila sboru BONI PUERI, se kterým často vystupujete?
Myslím, že i holčička by byla s Boni Pueri ráda. Jsou to pašáci a dobrý parťáci. Málokdo ví, že naše spolupráce trvá už více než sedm let. A máme za sebou přes 200 vy-stoupení a z toho skoro polovina byla charitativní. Nikdy mi sbormistr Pavel Horák neřekl ne a na jakoukoliv podobnou nabídku vždycky přikývl. Na spolupráci s Boni Pueri jsem pyšná.

Grand Business (28. 4. 2004)