> Zahraniční turné

> Napsali o nás

> Fotografie

> Diskografie

> Zvukové ukázky

> Video ukázky

Vlastní vyhledávání

NAPSALI O NÁS

Když slyším staré nástroje, mám husí kůži

S dirigentem a zakladatelem souboru Musica Florea Markem Štrynclem o autentické interpretaci barokní hudby

Ve velikonočních Lamentacích proroka Jeremiáše a responzoria velkého týdne barokního mistra Jana Dismase Zelenky se zítra v 18 hodin v hradeckém kostele Božského srdce Páně potkají dva renomované soubory - Musica Florea a Schola Gregoriana Pragensis. Autenticky interpretovanou barokní hudbu tak prolne gregoriánský chorál.

Hradec Králové - "Spolupráce se Scholou Gregorianou je pro mě hlubokým a radostným zpestřením toho, co dělám. Gregoriánský chorál je založen na důležitosti latinských textů. Už v chlapeckém věku ve mně tento jednohlasý zpěv vyvolával neobvyklé pocity, s nimiž se pojily zásadní otázky po smyslu života. Tyto zážitky jsou důležité, neboť nás nutí k odhalování tajemství a pravdy, která nesetrvává u pouhého hmotného zajištění," říká zakladatel Musici Florea a dirigent zítřejšího koncertu Marek Štryncl.

* Kdy jste začali se Scholou Gregoriana potkali?

Myšlenka spojit své síly vznikla asi tak před pěti lety, kdy jsme o tom s Davidem Ebenem začali jednat. Nakonec v minulém roce díky popudu francouzských pořadatelů došlo i k činu a vznikl program, jehož obdobnou verzi představíme zítra v Hradci Králové. Novinkou bude to, že část Scholy Gregoriana se zapojí do Zelenkových sborových responzorií. Provedení bude přes lkající charakter Lamentací pestré, neboť zazní jak jednohlasý gregoriánský chorál a barokní orchestr se sólisty, tak i sborový zpěv.

* Co pro vás znamená termín stará hudba?

Ten označuje hudbu takového období, které si v hudební interpretaci zaslouží jiný přístup, než nám nabízejí možnosti 20. století. Mnohé výrazové prostředky byly totiž potlačeny a zapomenuty.

* Ideálem Musici Florea je interpretovat hudbu tak, jak byla provozována v čase svého vzniku. Co to obnáší?

Především kriticky ověřit současný stav toho, jak se má interpretovat stará hudba. Co když jsme se naučili něčemu, co neodpovídá duchu skladeb? Nestali jsme se slepým článkem vývoje předsudků, nánosů či zaběhnutých schémat? Nemyslím, že je nutné smést celou dosavadní hudební interpretační tradici ze stolu, ale jen ji prověřovat a vylepšovat. Chtě nechtě žijeme v současné době, ale nechat se poučit minulou dobou je možné díky bádání a studiu. Za vším by však měla být touha po pravdivosti, přirozenosti či po věrnějším obrazu minulosti. K docílení zvukového ideálu je dobré mít dobové nástroje, či jejich kopie. Není to však nezbytná podmínka.

* Z té doby nejsou žádné nahrávky, čím se řídíte?

Jsou to především dobové traktáty a školy na různé nástroje, ze kterých můžeme vyčíst tehdejší způsob hraní. Týká se to zvukového ideálu, frázování, ornamentiky či temp. Tempové relace se dnes do určité míry musí podřídit možnostem interpretů, ale neměl by být změněn charakter jednotlivých skladeb, který beztak vyplývá z tempových zvyklostí té či oné doby. I když nemáme k dispozici žádné barokní nahrávky - kromě hracích přístrojů válečkového mechanismu - můžeme si o nich podle historických pramenů učinit poměrně přesnou představu. Východiskem pro určení tempa byly například vztahy kroků, lidský tep, kyvadlové aparáty, vypracované časové údaje o délkách skladeb i jejich částí či srovnávání s tanci. Tyto poznatky mluví ve prospěch živosti, na kterou soudobé interpretační prostředky nestačí. Na prvním místě by měl panovat zřetelný charakter, invence, snadnost, přirozenost a nadhled.

* Zajímají vás i historické okolnosti?

Ano. Zvláště jejich filozoficko-teologické pozadí.

* Často koncertujete v zahraničí, můžete srovnávat. Jsou rozdíly v přístupu, ať už muzikantského nebo diváckého, k tomuto žánru?

V západních zemích je autentická interpretace chápána jako běžná součást kultury. U nás ještě kolují podivné předsudky o jakési nahodilé módnosti či zastaralosti tohoto směru. Týká se to i školství, které patří v této oblasti z postkomunistických zemí k nejhorším. Přirozená snaha o interpretační pravdivost v jiných zemích zapustila své kořeny do kultury opravdu hluboko.

* Co vás přivedlo k barokní hudbě? Čím vás tak upoutala, že jste jí stále věrný?

Prvním seznámením byl koncert souboru Musica Antiqua Praha v jabloneckém divadle. Byl jsem tehdy ještě na základní škole. Ovšem můj první dojem nebyl zrovna přesvědčivý. Musím se přiznat, že jsem při koncertě usínal. Rok na to jsem však na valtických kurzech zcela podlehl kouzlu autentické interpretace díky jednomu z koncertů tohoto ansámblu. Líbil se mi odlišný zvuk barokních nástrojů, barva, způsob hry, dokonce i ladění mezi jednotlivými skladbami, což mnozí dnes nedokáží překousnout. S nadsázkou to rád přirovnávám k obrácení svatého Pavla. Tehdy jsem si řekl, že to je něco, co má smysl dělat, po čem se má člověk pídit a hledat, proč se zrovna tímto způsobem má hrát. Můj zážitek byl tak živý, že kdykoliv jsem slyšel zvuk starých nástrojů, naskakovala mi husí kůže.

* Vedle osvědčených mistrů, jako byli Bach, Telemann, Zelenka či Vivaldi vyhledáváte stále polozapomenuté autory. S jakým úspěchem?

K vyhledávání je zapotřebí nadšení a badatelského i vědeckého ducha. Myslím si, že za dobu, co existujeme, jsme narazili na skladatele, kteří by si zasloužili rovnocenné místo mezi Zelenkou i Bachem. Například jde o neznámé české autory Johanna Kaspara Ferdinanda Fischera a Antonína Reichenauera.

* Jak pokračuje vaše spolupráce s hradeckým sborem Boni pueri?

Spolupráce se ukázala nesmírně zajímavá. Máme společně před sebou evropské turné včetně koncertu na Pražském jaru s hudbou ke školské hře Sub olea Pacis od Zelenky, Mozartovo Requiem i Bachovo Vánoční oratorium. Nejlepší způsob, jak dnešnímu posluchači zpřístupnit dobový zvukový ideál, spočívá v použití chlapeckého sboru. Tehdejší sbory byly totiž většinou složeny ze studentů řádových škol.

* Musica Florea, kterou jste založil už na studiích, existuje už jedenáct let. Jaký máte pocit, když se ohlédnete?

Radši hledím do budoucnosti a se zájmem čekám na to, jak se to všechno vyvine. Kromě symfonických romantických koncertů na dobové nástroje jsou to i organizační a finanční záležitosti orchestru, které se nedají obejít.

* Vydali jste řadu alb a získali spoustu cen. Které si nejvíce ceníte?

Jistě je to prestižní ocenění Cannes Classical Award 2003 ze světovém hudebního veletrhu MIDEM za nahrávku Melodramatu de SanctoWenceslao - Sub olea pacis et palma virtutis Jan Dismase Zelenky.

* K jaké hudbě si chodíte od baroka odpočinout?

Jako dirigentu se mi nevyhne ani hudba 20. století. A pokud odpočinout, tak raději tichem.

* Jste raději dirigentem velké filharmonie, nebo violoncellistou ve svém vlastním souboru?

Obojí je pro mě důležité, jak po stránce názoru na interpretaci, tak i lidské.

Petr Mareček - MF DNES (3. 4. 2004)