> Zahraniční turné

> Napsali o nás

> Fotografie

> Diskografie

> Zvukové ukázky

> Video ukázky

Vlastní vyhledávání

NAPSALI O NÁS

Prázdninová turné: Boni pueri překročili svůj stín

Hradec Králové - Sbormistři Pavel Horák a Jakub Martinec se spokojeně usmívají - a mají důvod. Český chl apecký sbor Boni pueri z Hradce Králové, který zpíval i se slavným tenorem José Carrerasem, ve své dvacáté sezoně překročil svůj stín. Podařilo se mu to, o čem sní třeba proslulé chlapecké těleso z Vídně: o prázdninách vyrazit na dvě monstrózní turné, a to na dva kontinenty souběžně. Třicet zpěváků putovalo Spojenými státy od Sinsinawy Mount po New York City, kde v chrámech zvedali publikum ze sedadel evropskou a českou hudbou i vlastenecky hymnickou America The Beautiful. Dalších jedenatřicet chlapců se vydalo do Japonska, kde zažili tajfun i soaré pro dceru a vnučky císaře. Zpívali po obřích halách a po koncertě jejich šatny připomínaly éru beatlemánie. Desítky fanynek se tlačily pro podpisy na cédéčka i tváře. Po sérii koncertů v Tokiu zpívali v Kyotu, Hyogu a Mie a pak je čekal korejský Soul a prestižní přehlídka Jeonju Sori Festival. „Jsme jediný sbor, který si troufl na dvě turné ve stejné době. Nevím o žádném jiném u nás či v Evropě, který by se najednou vydal na dva kontinenty a udělal tam profesionální turné,“ říká Jakub Martinec, který vedl americký díl Boni pueri. V Americe bylo těleso celý měsíc, v Japonsku a Koreji dvaapadesát dní. Na turné se sbor, který včetně přípravek má na tři sta padesát zpěváků, připravoval rok. „Vybírali jsme ze sto padesáti chlapců, vždycky je to velký boj,“ tvrdí šéf sboru Pavel Horák. Ten měl na bedrech japonskou a korejskou část turné. „Přemýšleli jsme, zda na tak velkou profesionální šňůru máme, ale zaplaťpánbůh máme z celých východních Čech kluků dost. Také nám na cestách nikdo neonemocněl a nepřišla krize ani ponorková nemoc,“ říká Horák.

Largo a Hádej, Matyldo
Sbormistři, kteří staví na kostýmech i choreografii, rozdělili repertoár na tři třetiny. V první sbor zpíval gregoriánské chorály, Hoggarda, Dvořákovo Largo či barokního mistra Zelenku, ve druhé přišly na řadu české a moravské lidové písničky, mezi ně se vešlo i Smetanovo Proč bychom se netěšili. Závěrečné třetině šéfové Boni pueri říkají hudební cestování, v němž je místo pro australskou Waltzing Matilda, japonskou So-ran Bushi, glenmillerovky, evergreeny bratří Gershwinů či africký spirituál Siyahamba. V Japonsku si přidali pět tamních skladeb, v Koreji se naučili jednu korejskou. V Japonsku ještě dvakrát odehráli Krásova a Hoffmeisterova Brundibára v režii Karla Brožka. V Japonsku chlapci bydleli v pětihvězdičkových hotelech v apartmánech, které by neodřekl ani Mick Jagger. „To bylo úžasné, ale důležitější je, aby se hoši dostali i do rodin, což se nám podařilo jednou. Japonci moc nechtějí nechávat nahlížet do svého soukromí, ale k nám byli velmi přívětiví,“ míní Horák. V Americe to bylo naopak, zpěváci strávili většinu času v rodinách. „Začali jsme na středozápadě, pak jsme přeletěli na východní pobřeží, takže kluci mohli srovnávat. Je dobré, že nevidí zemi, v níž jsou, jen jako turisté. I když tam jedeme kvůli muzice, většinou poznáme klady i zápory té které země i to, co tamní lidi trápí. To je na našich zájezdech asi to nejcennější,“ doplňuje svého kolegu Martinec.

Velkolepost versus zmatek
Sbor z Japonska přeletěl do Koreje, kde je v Soulu čekal Jeonju Sori Festival. Pořadatelé pochopitelně chtěli, aby sbor než na přehlídce otevře ústa, byl v kraji dostatečně znám. Boni pueri se tak objevili šestkrát v korejské televizi, v rádiu a absolvovali bezpočet drobných recitálů. „Podařilo se jim to, jen kluci na přehlídce spustili, fanynky v kotli se sedmi tisíci posluchači začaly řičet,“ vzpomíná Horák. Jeonju Sori Festival je přehlídkou zvuku, vedle dvou sborů na něm vystoupili tamní perkusisté a hudebníci z celého světa. „Vokální složka není v Koreji ještě zcela rozvinutá, takže jsme pro ně byli exoti,“ míní Horák. Jižní Korea se zpěvákům představila jako země protikladů. „Je to stát, který si teprve hledá tradice, spousta věcí je tam jen naoko. Kvůli olympiádě a fotbalu mají centra v pořádku, ale turistu vodí po místech, o nichž soudí, že je může vidět. Korea je rozpolcená, byl to pro nás šok. Před padesáti lety tam bylo jen pár polí a nic, dnes šla extrémně nahoru, protože vláda investuje do věcí, které jsou nejvíc vidět. Je tam nejhezčí a nejdokonalejší letiště na světě, ale vedle jejich sídlišť, jimiž planýrují krásnou přírodu, vypadá pražské Jižní Město jako útulná čtvrť,“ popisuje Horák. Zpěváky zklamala i korejská kuchyně, a tak často jedli v McDonaldu. A festival? „To byla směs velkoleposti a zmatků,“ říká sbormistr.

Japonci chlapcům rozumí
Americká parta se zastavila na prestižním AmericaFestu 2002, což je obří setkání chlapeckých sborů z celého světa. „Je to prestižní festival, na který se nelze přihlásit. Za šest dní jsme slyšeli nejlepší těleso tohoto žánru z Austrálie či mužské sbory z Finska či Kanady. Byl to úžasný zážitek,“ vzpomíná Martinec. Sbormistři mají z obou světadílů stejné zkušenosti - plné sály, ovace vstoje, a to nejen na konci, a davy fanynek. „V Evropě jsou sborové koncerty záležitostí desítek či stovek lidí v publiku, v Japonsku na ně chodí tisíce, menší koncerty ani nedělají. Proč tomu tak je? To bych taky rád věděl,“ usmívá se Horák. „Japonci umí přijímat kulturu obecně, je jim jedno, zda jde o vážnou hudbu nebo o populár. Jsou zvyklí chodit na kvalitu. Když je koncert sboru v Hradci, bývá na pódiu přesilovka. Jsem udiven, že v Americe i v Japonsku lidi chodí, ač je třeba pěkné počasí, a koncert si užijí. Všude jsme měli plno,“ uvažuje Martinec. Několik volných míst zažil jen ve Philadelphii, kde jim zrovna konkuroval rockový koncert.

Nechceme stát na místě
Oba se shodují, že na zájezdech je důležité, aby byly dveřmi k dalším zahraničním vystoupením. „Otevíráme nové etapy. Máme další pozvání do Japonska. Vypadá to, že z toho bude tradice a že tam budeme stejně jako Bambini di Praga jezdit pravidelně, vždy jednou za rok a půl. Myslím, že se znovu podíváme i do Koreje a přibude k ní ještě Čína a Tchaj-wan. A za rok a půl se vydáme znovu do Ameriky. Teď jsme stihli sedm států, příště, což by mělo být v zimě, nás jich čeká jedenáct,“ vypočítává Horák. Boni pueri před odjezdem stihli v Hradci natočit vánoční album s Lucií Bílou, Karlem Gottem, Pavlem Šporclem či Kateřinou Englichovou. Nyní sbírají síly na vánoční koncerty, na tradiční zájezd do Holandska s Bachovými Matoušovými pašijemi i na další turné po Francii. „Snad se objevíme i na Pražském jaru,“ říká Martinec. „Nechceme, aby sbor stál na místě. Snažíme se vytvářet různá seskupení, aby kluci poznali z muziky co nejvíc. Je dobré, že si vůbec neuvědomují, že zpívají pro šest tisíc lidí, ani to, že s nimi na pódiu stojí Carreras či Bílá, od nichž se mohou hodně naučit. Nejsou nervózní, když mají vystoupení na Broadwayi, pro ně je to stejné jako koncert v Hradci. Nedělají v tom rozdíl, což je moc dobře,“ říká Horák. Hodinový dokument o turné i o sborové škole uvede Česká televize 27. října.

Petr Mareček - MF DNES (16. 9. 2002)