NAPSALI O NÁS
Rozhovor s Vojtěchem Rouskem
Dominik Duka zažívá největší chvíli svého života. Z presbytáře katedrály sv. Víta shlíží na dav pod sebou s biskupskou berlou v ruce coby nový následovník sv. Vojtěcha a nadzemským prostorem se ozývá libý zpěv. Jeho autory jsou Boni Pueri a mezi soustředícími se zpěváky najdeme i Vojtu Rouska z náchodské Kramolny.
DO BONI PUERI BEZ PŘÍPRAVY
Ahoj Vojto, je jarní nedělní dopoledne, jak se máš? Docela dobře, díky.
Od mamky vím, že odpoledne odjíždíš na zkoušku. To je každou neděli? Jezdím každou neděli a úterý. Autobusem. Hodinu tam a hodinu zpátky…
To musí být poměrně nuda… Ale ne, nějak se vždycky zabavím.
Jak jsi se do Boni Pueri dostal? Byl jsem zhruba v první třídě s babičkou na jejich koncertu v Náchodě v Beránku a hrozně se mi to líbilo. Tak jsem rodiče poprosil, jestli bych tam mohl chodit.
Měl jsi nějakou pěveckou průpravu? Ne, vůbec.
Jak vypadaly přijímačky? Přišel jsem za sbormistrem, zazpíval mu písničku, aby poznal, jestli na to mám. Bylo to někdy v první třídě. Naštěstí to dopadlo a já mohl jít do přípravky.
Jak je sbor vlastně organizován? Sbor se dělí na několik přípravek a dva hlavní sbory. Do přípravek se berou děti i od tří let, a když se člověk dostane do hlavního sboru, může tam zůstat, jak dlouho chce. Nejstarším je zhruba kolem dvaceti.
Když ti nejstarší odejdou, udržují pak nějak se sborem vztah? Někteří ano – když potřebujeme, přijdou. Samozřejmě to má trochu háček v tom, že nemůžou chodit na všechny zkoušky, protože třeba pracují, a tak chodí jen na ty důležité. Těch je před koncertem vždycky alespoň pět.
Cvičíte sborově nebo i individuálně? Jeden den v týdnu máme vždy hlasovou zkoušku, kde zpívají vždycky jen malé skupiny, třeba po čtyřech lidech, a tam je také prostor pro to, cvičit po jednom. Jinak zkoušíme spíš sborově.
Předpokládám, že máte pořádně tvrdou disciplínu… Jak kdy. Záleží na tom, jak se chováme. Když děláme nepořádek, zpřísní se to. Ale nijak drastické to teda není.
Ve sboru je 53 chlapců. Nevadí ti, že tam nejsou žádné holky? Už jsem si na to zvykl.
Jaké máte mezi sebou vztahy? Dobré, většina kluků se mezi sebou snese a já tam mám dost kamarádů.
Boni Pueri, to je špička mezi sbory. Cítíš mezi kluky nějakou rivalitu? Necítím, většinou vystupujeme jako kolektiv.
Jak to vůbec probíhá – funguje to např. jako při fotbale, kdy se musí člověk propracovat do nějaké užší nominace, aby si zahrál/zazpíval? Záleží na koncertu. Na některých velkých zpíváme oba sbory dohromady, to je něco přes 100 lidí. Když je koncert menší, jede většinou jen jeden sbor. Ale zpíváme i na ještě menších koncertech a tam už jedou jen ti nejlepší.
Ty patříš momentálně kam? Já, jakožto alt, teď bohužel nepoletím do Šanghaje, kam jich letí jen pět. Ale v prosinci poletíme do Japonska, tak uvidíme.
V JAPONSKU JE ČISTO
S čím vůbec vystupujete? Máme několik programů. Zpíváme duchovní písně, klasické skladby, koledy, takové nesmyslné říkačky, které mají ale vždycky úspěch, a taky operu. Např. Brundibára, kterého zpívaly děti v Terezíně, nebo Carmen.
Kam jste se všude podívali? Ty dva sbory, které máme, létají každý jinam. Jeden do Ameriky, druhý do Japonska, vždycky ob rok. Já patřím do toho, který létá do Japonska. Ale podívali jsme se i do Hongkongu. A taky jezdíme po Evropě – byl jsem např. v Belgii, ve Švýcarsku, Polsku…
Kde se ti nejvíc líbilo? V Japonsku, tam to bylo super.
Co přesně? Ten pořádek. I když to tam je všechno veliké, není tam v ulicích nepořádek. I ta jiná architektura je moc pěkná.
Jak cestujete? Na delší vzdálenosti letadlem, po Evropě autobusy. Po té Evropě to je fajn, protože dopravu financuje škola. Na letenky si musíme něco připlácet. (I v těchto případech se vedení sboru snaží cesty co nejvíce zafinancovat ze svých prostředků a ze sponzorských darů – říká maminka Vladimíra Rousková.)
Boni Pueri vystupovali s některými významnými osobnostmi, např. s Bobbym McFerrinem. Zažil jsi někoho? Já jsem zatím s nikým známějším nezpíval. S McFerrinem jsme zpívali zhruba v době, kdy jsem přecházel do hlavního sboru, takže tam to bylo bez šance. Ale kamarádi říkali, že to bylo moc hezké.
A už se ti povedlo vystupovat např. v televizi nebo pro rádio? Tam už ano. Vystupovali jsme např. ve Snídani s Novou, ve Hřišti 7 a nedávno na intronizaci Dominika Duky. Nejdřív jsme mu zpívali v průvodu a pak jsme měli dvě skladby na kůru.
Protože vás je ve sboru velké množství, člověk se schová, ale přesto – jsi před vystoupením nervózní? Ne, já ne. Už jsem si zvyknul. Zezačátku tam ale trochu tréma byla.
VÍCE NEŽ SÁMO
Luboš Stehlík, šéfredaktor časopisu Harmonie, o Boni Pueri prohlásil, že jste pro český stát udělali víc nežli mnozí jiní, mediálně známější umělci a umělkyně, víc, nežli mnohá nominovaná jména v anketě Největší Čech. Jaké to je, být důležitější než namátkou Jan Žižka, Jan Neruda, Sámo…? (smích) To teda nevím, necítím se, že bych byl něco víc.
Cítíš ale, že reprezentuješ Českou republiku? V cizích zemích asi trochu jo.
Pro kolik lidí vlastně obvykle zpíváte? Je to různé. Na těch největších koncertech nás poslouchá několik tisíc lidí, ale zpívali jsme i v hospodě na vesnici.
Jak se na tvou aktivitu koukají spolužáci – fandí ti? Spolužáky to moc nezajímá… Vědí to, třeba že jsem byl v televizi, ale nějak se o tom ve škole nebavíme.
Jak se ti zdají pěvecké soutěže typu Česko hledá Superstar, které řada tvých vrstevníků zbožňuje? Nesleduji je, protože to podle mě nemá moc cenu. Člověk tam nemusí ani moc umět zpívat a vyhraje, protože má víc kamarádů.
Co posloucháš ve volném čase? Podle nálady. Od metalu po rap. Vážnou hudbu moc nemusím, ta mi stačí ve sboru.
Už víš, kam budeš mít po základce namířeno? Ještě nemám moc představu. Po prázdninách začnu vybírat. Uvidíme podle známek.
A jak jsi na tom? Z češtiny to není úplně nejlepší, tam je to kolem trojky. Podle toho, jestli jsem se naučil nebo ne.
Co vůbec máš z hudební výchovy? Z hudebky mám teď jedna mínus. Nechce se mi moc učit hudební historie.
Díky a přeji samé pěkné známky.
MAMINKA VLADIMÍRA ROUSKOVÁ: ADVENT JE K NEVYDRŽENÍ
Překvapil Vás Vojta, když Vám řekl, že by rád zpíval v Boni Pueri? Ono to vlastně nebylo tak, že by si Vojta vzpomněl, že chce zpívat právě s Boni Pueri. Ve skutečnosti to všechno tak trochu „způsobila" paní učitelka Růženka z MŠ Komenského, která nám řekla, že Vojta hezky zpívá a měl by chodit někam na zpěv. Zkusili jsme náchodskou lidušku, ale tam přijímali na zpěv až od 9 let. A v tu chvíli do toho vstoupila náhoda a Vojtova babička. Náhoda v tom smyslu, že právě v té době koncertovali Boni Pueri v náchodském Beránku, no a babička měla tu odvahu zajít po koncertu za panem sbormistrem Martincem a zeptat se ho, jak se dá do sboru vstoupit…
Jaké to je, mít syna často na cestách po světě? Koncertní turné v zahraničí nejsou zase tak častá a kromě Japonska, kde byli kluci měsíc, netrvají déle než týden, takže je to vlastně taková příležitost, jak si od sebe navzájem udělat malé prázdniny. Daleko víc nás všechny zmáhá klasické předvánoční koncertní období, kdy kluci koncertují po celé republice zhruba čtyři dny v týdnu. To pak vypadá třeba tak, že Vojta jde v pondělí do školy, v poledne odejde, aby stihnul autobus do Hradce, odtamtud jedou kluci na koncert, vracejí se o půlnoci do Hradce, kam pro něj musíme dojet a odvézt ho domů. O půl druhé se Vojta dostane do postele, aby ve tři čtvrtě na sedm vstal do školy. Ve dvanáct ze školy, autobusem do Hradce, na koncert, návrat do Hradce o půl jedné, ve dvě konečně v posteli. Hurá, středa a čtvrtek má volno (tedy vlastně školu) a v pátek a v sobotu opět koncert… takhle to jde až do Vánoc, kdy si konečně všichni oddychneme a děsíme se adventu v příštím roce.
To je poměrně zápřah. Nebojíte se, že Vojta přijde o hlas? Nebojím, někdy si to i přeju. Zkuste žít s někým, kdo si zcela bezděčně zpívá 87 % času, kdy je vzhůru. (smích)
Jak vidíte synovu budoucnost – bude spojená se zpěvem? Pokud se ptáte na profesní budoucnost, tak asi ne, ale věřím, že zpěv bude pro Vojtu celoživotní koníček.
V souvislosti se sbory musí padnout tato otázka. Jak se tváříte na aféru kolem B. Kulínského? To je hodně těžké téma. Jste-li rodič, jehož dítě jezdí několikrát do roka na týdenní soustředění a koncertní turné, určitě se po takovéhle aféře neubráníte otázkám, obavám a nepříjemným představám. Naštěstí atmosféra ve sboru a otevřená komunikace mezi vedením sboru, rodiči i samotnými kluky podobné vynucené pochybnosti rychle vyvrátí.
Váš syn dělá v Boni Pueri jak kraji, tak celé republice velmi dobré jméno. Jste na něj pyšná? Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela, ale ano, mám z něho radost. Z mnoha různých důvodů.
Vojtěch Rousek se narodil 24. 10. 1995 a bydlí na náchodské Kramolně. Poté, co navštívil koncert Boni Pueri v Náchodě, se rozhodl, že bude zpívat taky. Bez jakékoliv průpravy přišel v roce 2002 na přijímací zkoušku a uspěl. Spolu se sborem, který zaštiťuje ministerstvo kultury a je jedním z nejkvalitnějších sborových těles v České republice, se účastní důležitých státních událostí, naposledy intronizace Dominika Duky, a šíří dobré jméno naší republiky po celém světě. Vojta chodí v současnosti do 8. třídy ZŠ Komenského.
Náchodský swing (1. 5. 2010)
|